Potkalo mě velké štěstí, že jsem se narodila své mamince. Ženě, která mě vždy nasměrovala na správnou cestu a vytvořila mi krásné dětství. Naučila mě nejen lásce k lidem, ale také k nezištné pomoci potřebným. Ukázala mi, jak je krásné připravovat aktivity po druhé, starat se o ně a vidět, jakou z toho mají radost. Vedla mě ke sportu, k turistice, k přírodě.
Moje maminka bývala dětskou zdravotní sestrou a po jejích vzoru jsem se i já vydala tímto směrem. Pečovala jsem o děti v jeslích, které ona vedla, a starala se o nemocné v nemocnici. Velmi mě to bavilo a naplňovalo. I teď v důchodovém věku mám k dětem blízko. Vedu pro naše nejmenší a jejich rodiče společné cvičení, je to neuvěřitelně naplňující činnost.
Těší mě také, když mohu nejen pro svou rodinu a blízké něco udělat a pomoci jim k tomu, aby byli spokojení a mohli se radovat. A za tento můj přístup k životu vděčím mamince. Jsem ráda, že maminku stále mám a že jí mohu v jejím seniorském věku pomáhat a vracet jí to, co ona dala mně.
