Období pobělohorské pro mě bylo nesnadné. Musel jsem se skrývat na různých místech východních Čech. Byl jsem však obdařen darem vzácných a hlubokých přátelství. Hrabě Adam Zilvar patřil k takovým vzácným. Jednoho dne mě pozval do své pověstné knihovny s nabídkou, ať si studuji. Jakou větší radost učinit učenci a milovníku knih! Můj zrak tehdy padl na knihu s názvem Didaktika, autorem jistý Elias Bodin. Kniha to nebyla nijak výjimečná, ale podnítila mou mysl. Začal jsem přemýšlet o výchově a vzdělání jinak – jak vyučovat, aby škola nebyla mučírnou ducha a robotárnou slz. Jak naučit každého člověka, muže i ženu, urozeného i prostého, bohatého i chudého, aby znal dobré, chtěl dobré a konal dobré, a to i když se nikdo nedívá.