Jmenuji se Aneta a před pěti měsíci mi zemřel manžel při dopravní nehodě. Mám tři děti a velkou touhu žít svůj život dál. Mám vnitřní jistotu, že Pavel je v nebi. Nic z toho, co následovalo po jeho smrti, totiž neodpovídá běžnému prožívání tak výjimečné situace.
Když nám domů policisté přišli oznámit, že zemřel, připadala jsem si jako by kolem mě byla rozprostřena jakási „bublina,“ která mě zvláštním způsobem chrání. A pak jsem Bohu s plným vědomím řekla: „Přijímám… Ale od teď se o všechno postarej Ty!“ A okamžitě mě zalil pocit obrovského vnitřního klidu, smíření a pokoje.
Naše manželství bylo založeno na Bohu, na oboustranné upřímnosti, úctě a svobodě jednoho vůči druhému. Oba jsme byli úplně obyčejní lidé se svými chybami a vrtochy, ale podstatné bylo to, že jsme se stále snažili hledat, bojovat, rozumět si, vzájemně si odpouštět a nikdy se nevzdávat. A i když jsme díky hendikepům našich dětí prožívali v životě i dost bolestných chvil, náš vztah jimi rostl. Není vůbec nic, co bych si mohla zpětně vyčítat. Pavel byl skvělý manžel, nikdy mi neřekl ani jediné urážející slovo. Byl správným tátou. Když přijel z práce, děti na něho naskákaly a řádily s ním až do večeře.
S klidným vědomím a obrovskou vděčností za devět let společného života jsem ho Bohu odevzdala zpět. Nikdo z nás si tu situaci nevybral a je jen na každém, jak se k ní postavíme. Já jsem se rozhodla se nelitovat a chci se ze všech sil snažit tou ztrátou provést naše děti. Pavel by si určitě nepřál, abychom zbytek života proplakali, chtěl by abychom se smáli a abychom svým životem ukázali, komu věříme.
Díky jeho smrti jsem se utvrdila v tom, že lidé jsou dobří a velmi odvážní. Nevěřte televizním lžím o tom, že svět je špatný a zkažený. Svět je takovým, jakým si ho vytváříme. Já potkávám samé dobré lidi a dojímá mě, jaká lavina nezištné pomoci a lásky se spustila po jeho smrti.
Nakonec bych chtěla ze srdce poděkovat vám, kteří nám denně pomáháte prožívat změny, které nás posledních pár měsíců provázejí. Nikdy vám nepřestanu být vděčná. S láskou Aneta