Otevřít srdce, dveře a celý dům pro potřebné je moje celoživotní motto. Začalo to silným zážitkem, v 15 letech mě jedna věřící rodina pozvala, abych s nimi bydlela. Ocitla jsem se ze Slovenska v Čechách, 350 kilometrů od domova. Setkala jsem se s upřímnou láskou, přijetím a nezištným pohoštěním. Slíbila jsem Bohu, že až budu mít svoji rodinu, budu to dělat také tak. Dnes je to 55 let. S manželem jsme postavili dvougenerační dům, narodilo se nám pět dětí a návštěv jsme hostili nepočítaně. Byli u nás lidé z Anglie, Ugandy, USA, Ukrajiny, Vietnamu, Německa, Číny, Kanady, Holandska, studenti, mladí, rodiny, lékaři, misionáři… Někdy jsme mohli poskytnout nejen pohoštění a nocleh, ale i dočasný domov. Zažili jsme společně krásné chvíle. Mnohá naše přátelství trvají dodnes. Musím říct, že největší odměnou pro mě vždycky byla radost a spokojenost našich hostů. Můžu o tom dodnes číst v naší knize hostů, a to mě moc těší.
